Dobrý úmysl, hodně omylů.

1) "Za posledních dvacet let ztratilo cca 700 tisíc hektarů přirozenou schopnost zadržovat vodu. Snížila se totiž výrazně plocha, na níž se pěstovaly pícniny, luskoviny či len. Plodiny s vysokou retenční schopností. Na polích naopak přibylo obilí, řepka a kukuřice.

Zdroj: http://moravecjakub.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=611535";

To je pravda jen z malé části - přibyla řepka a kukuřice. Celková výměra obdělávané půdy ale poklesla, přičemž se zvětšují plochy hlavně trvalých porostů - luk a pastvin. To má na zadržovací schopnost krajiny pozitivní vliv. Také se mírně zvyšuje podíl zalesněné půdy. Nevím, co myslíte těmi pícninami, ale nejčastěji dříve pěstované pícniny - jetel a vojtěška - půdu spíše vysušovaly, než aby v ní vláhu udržely. Totéž luštěniny. Ostatně řepka je také luštěnina. Len byl vždy jen okrajovou plodinou.

2) Souhlasím s tím, že ubývá přirozeného hnojení. Není to však způsobeno rezignací na přirozené hnojení. Je to tím, že dramaticky poklesly stavy skotu a tím i produkce chlévské mrvy. Další pokles produkce mrvy je důsledkem venkovního ustájení skotu. Výkaly zůstanou prostě na pastvině.

Zemědělci - nikoliv velkoproducenti biomasy (k nim se dostanu) - si toho jsou vědomi a snaží se tomu čelit drcením slámy a jejím ponecháním na poli. Na slámu vyvezou kejdu z prasečáků a tím částečně hnůj nahradí.

3) Nerozumím poznámce o vizuálně hezké snaze vše kultivovat.

4) Vyšší tráva automaticky neznamená zadržení většího množství vody v krajině. Vysoká stébla stíní drobnějšímu podrostu, porost řídne, poskytuje méně opory pro půdní život a jeho kořenový systém je chudší. To má za následek tvorbu půdního škraloupu, po kterém voda odtéká, místo aby se vsákla. Proto je nutné trávu sekat. Sekání udržuje porost hustý.

5) Bohužel zmínění velkoproducentu biomasy dohnali zemědělství tak daleko, že výrobci už vyrábějí stroje, které obdělávají půdu v pruzích širokých 5,5 cm, do kterých se strefí přesný secí stroj sející kukuřici, a 55 cm neobdělají.

Voda pak odteče z pole pryč.

Celkově lze říci, že farmáři, kteří jsou na půdě závislí, se o půdu starají daleko lépe, než se starala JZD. Dříve bylo normální, že sláma ležela na poli několik týdnů, než ji někdo posbíral a pole podmítl nebo zoral. Dnes vidíte kombajny, které slámu buď rovnou drtí, nebo za nimi jede lis či sběrací vůz, slámu sbírá či lisuje a často ještě týž den přijede traktor s podmítacím pluhem a podmítá. Podmítka je z hlediska hospodaření s půdní vláhou nesmírně důležitá. Uleželá půda nemá schopnost vodu vsáknout, naopak systém vodních kapilár "táhne" spodní vodu vzhůru a půdu vysušuje. podmítka rozruší půdní škraloup, zadrží srážkovou vodu, a přeruší kapilární systém, kterým se půda vysušuje. Čím dříve se podmítne, tím lépe. Mělo by to být do 48 hodin po sklizni.

Jinak souhlasím s tím, že krajina je zdevastovaná betonem, asfaltem a rovnými vydlážděnými koryty potoků a řek. To jsou velmi škodlivé zásahy do krajiny a budou nás ještě hodně mrzet.

Děkuji za velmi obsáhlou a argumentačně plnou reakci. V mnohém máte pravdu a já zareaguji jen velmi stručně. S množstvím půdy jsem vycházel ze zdrojů agrární komory. Pokud na půdě hospodaří sedlák na ni závislí, tak hospodaří kvalitněji, ale řada polí je v nájmu a mnoha zemědělcům se "nevyplatí" do pole příliš investovat, protože ho jednou vrátí. Možná jsme některé věty zjednodušil, ale v zásadě mluvíme s uležeností či zhutněností půdy o tom stejném. Pravdou je, že se zvětšuje množství zatravněných ploch, ale ve velké části v pohraničí - v bývalých Sudetech - kde nebyl nikdo, kdo by restituoval a tak z bývalých polí vznikla pastevní plocha, to významně pomáhá, ale primárně jsem psal o středních čechách, kde žiji a kde hospodaříme na malé rodinné farmě.

Ti, co se jim nevyplatí investovat do půdy, to jsou právě ti producenti biomasy, o kterých jsem psal. Většinou valí řepku a kukuřici a o víc se nestarají.

Ještě Vás musím trochu opravit s těmi Sudety. Ty pozemky tady neleží ladem proto, že by nikomu nepatřily. Právě že patří. Skupují je spekulanti, kteří na ně berou dotace za to, že je nechají ladem a jen je dvakrát ročně posečou. Půda tady totiž není příliš kvalitní, je tu kopcovitá krajina ohrožená erozí, jsou tu prameniště zásobující celé labské povodí a zima tu trvá od října do dubna. Letos jsme tu měli 29. dubna přes půl metru sněhu. Takže je docela rozumné tu půdu nechat ležet a jen udržovat porost.

Jinými slovy - tady zemědělcům skutečně a doslova pšenka nekvete. Spíš jsou tu pastevci skotu, pár producentů mléka a mléčných výrobků, pár kozích a ovčích farem. Ti pěstují trochu krmného obilí, hodně kukuřice na siláž a právě sečou a spásají ty úhory, co na ně vlastníci berou dotace.

Pravda je, že pro ty pastviny není nic lepšího, než když je spásá dobytek. Ty krávy ten drn prošlapou, okoušou, protrhají suchou mrtvou trávu, spoustu drobných kousků tam nechají, včetně výkalů. Z hlediska vodohospodářského je to to nejlepší, co může být. Navíc letos u nás docela dost prší, a přívalové deště přišly snad jednou, dvakrát, a je to znát. Hlavně v lesích. Loni se Vám prášilo pod nohama, když jste šel po lese. Letos je taky suchý povrch, ale úplně cítíte tu vodu vespod. Je to docela příjemný pocit, po dlouhé době.