Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... (Sětový den vody 22. března)

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až zbyde poslední kapka.. Že tohle české přísloví neznáte? Není divu, protože je to vlastně konstatování situace kolem této životadárné tekutiny. Tekutiny, která je „krví“ Země i nás samých

právě voda má dnes - 22. března -  svůj světový den.

Světový den vody se připomíná od roku 1993 a důvodem, proč jej OSN na konferenci v Rio de Janeiru navrhla,  je skutečnost, že na světě více jak miliarda lidí trpěla nedostatkem pitné vody a neměla k ní přístup. Od té doby se mnohé změnilo a problém vody není jen otázkou „třetího“ světa a rozvojových zemí. Problém se palčivě dotýká všech a i nás v České republice. Díky špatnému hospodaření na zemědělské půdě, rozšiřováním pevných ploch a znatelnými změnami počasí dochází k pozvolnému vysoušení naší krajiny a úbytku spodních vod. Na skoro dvou třetinách území České republiky totiž nemáme hluboké zásoby podzemní vody, což je podmíněno geologickou stavbou podloží a jsme závislí na srážkách, kterých každoročně ubývá.

Že voda bude velkým budoucím problémem se tuší, ale málo se koná. Se zásobováním pitné vody mají problémy již mnohé velké aglomerace jako Londýn, Barcelona a v poslední době hodně medializované Kapské město, které dokonce očekává za cca měsíc tzv. „day zerou“ – den, kdy přestane téct voda.

Možná právě krize v Kapském městě by nás mohla „nastartovat“, protože během několika posledních měsíců došlo v této oblasti k obrovskému rozvoji úspor a technologií. Mělo by to být jistým varováním, že bychom neměli čekat až na obdobnou krizi, ale začít včas s možnými řešeními. Od tolik let diskutovanými, ale stále odkládanými, změnami v krajině, abychom zvýšili její retenční schopnost, návratu k šetrnějšímu a lepšímu stylu hospodaření v ní, přes úspory v průmyslu až po využití odpadní vody a celkové snížení vodní náročnosti našeho každodenního života.

Každý spotřebuje denně, a to nepočítáme vodu využitou na potraviny a výrobky, které používáme, přibližně 100 litrů vody. Z toho 50 litrů je osobní hygiena. Možností, jak tuto spotřebu snížit je bezpočet. Od modernějších sprchových hlavic (snížení až 8 litrů za minutu při stejném komfortu a tlaku), přes čištění zubů, mytí nádobí až ke splachování toalet. Právě zde je spotřeba pitné vody enormní a zcela nepochopitelná. U toalet začali také v již zmiňovaném Kapském městě jedná se o jednu z největších úspor, které uskutečnili.

Zajímavé je sledovat také politická rozhodnutí napříč světem. Zatímco v USA se dlouhodobě řada zdrojů vody dostává do vlastnictví soukromých osob a nadnárodních firem, tak třeba Slovinsko nedávno přidalo právo na vodu do základní listiny práv a svobod. Parlament totiž přijal dodatek prohlašující bohaté státní zásoby čisté vody za „veřejný majetek spravovaný státem“, a nikoliv „tržní komoditu“. „Slovinsko dodatkem ustanovuje přístup k pitné vodě jako základní právo všech občanů v reakci na obecné snahy o její komercializaci,“ prohlásil slovinský premiér Miro Cerar.

Na nedostatku vody jsou stejně jako lidstvo závislé i další živočišné druhy a my máme na svých bedrech zodpovědnost i za ně. Změny v krajině připravují o domov, díky vysychání a mizení mokřadů, lužních lesů a niv řek řadu obojživelníků a ptáků. V globálním rozměru se pak „hraje“ o celé poslední ráje na planetě. Jedním z příkladů mohou být stavby přehrad v Asii či plánovaná přehrad v Namibii na Okavangu. Ta by zničila jeden z nejcennějších ekosystému – její zelenou deltu se stovkami druhů.

Využijme Světový den vody, i všechny dny další, k malým i velkým změnám v našich domovech a kancelářích. Protože začít až s krizí na prahu je nerozumné a nedospělé.

(možností získat informace je dnes řada, doporučuji třeba i ekoporadnu Toulcova dvora - http://www.toulcuvdvur.cz/sluzby/ekoporadna/casto-kladene-dotazy/voda )