Čína je pro mě totalitní a represivní stát, který porušuje všechno možné a nejsou to jen tolik zmiňovaná lidská práva. Přesto je pro mě přijatelné přijmout prezidenta této země a možné s touto zemí obchodovat.
Co pro mě není přijatelné, je styl a atmosféra této návštěvy. Potlačování rozdílných názorů, zašlapávání základních principů svobody do prachu Evropské třídy a až násilné prosazování pozitivního obrazu této země oficiálními místy. Neskutečná a hlavně zbytečná servilita a podbízivost a zcela prokazatelné totalitní praktiky. To vše nějak samo a bezděky odhaluje skutečnost v plné a děsivé nahotě. To je reálný „otisk“ země, ke které nechci vzhlížet jako k našemu vzoru a strategickému partnerovi, protože by to byla cesta zpět do šedi svědomí a ohnutých názorů.
Jsem přesvědčený, že by případná ekonomická spolupráce měla proběhnout se zachováním si vlastní a důstojné tváře, když už je Čína ta obrovská ekonomika, kterou nelze ignorovat. To je dozajista pravda, ale ani tady nevidím příliš velký vzor a nedělám si plané naděje. Bojím se, že „strategické“ čínské investice skončí v megalomanských projektech jako je kanál Dunaj – Odra – Labe a podobně.
Jsem skeptický kolik to přinese skutečně nových pracovních míst. Jen doufám, že se nepřiučíme i v systému zaměstnanecké politiky. Asi by nikdo z nás nechtěl pracovat v podmínkách a za podmínek čínských zaměstnanců, kde je člověk méně, než pouhý výrobní prostředek. A směr inovací a modernizace bych opět raději studoval jinde, než v oblasti, kde nikdo nectí duševní vlastnictví.
Ano, obdobných států s přístupem k lidem, potlačováním práv a vražděním je na světě mnoho a řada z nich zůstává, někdy ovšem jen zdánlivě, stranou hlavního zájmu medií a veřejného mínění. Ale většině těchto zemí se nechceme vlichotit, zalíbit a svou loajálností posvětit jejich prostředky.
