Ve vnitrozemí Východního Kapska, v suché a rozvrásněné oblasti zvané Karoo, se nachází poměrně malý, ale krásný park horských zeber nazvaný Mountain zebra.
Park vznikl v roce 1937 vykoupením několika búrských farem nedaleko městečka Cradock. V době jeho vzniku byla populace zdejší horské zebry před vyhynutím. Přežívaly pouze malé skupinky u osvícenějších farmářů a ve volné přírodě několik jedinců. Vznik parku vrátil populaci do udržitelných čísel. Horská zebra má několik poddruhů. Ta zdejší je zebra kapská a patří mezi nejmenší zebry. Park však skýtá útočiště i dalším druhům zeber a tak tu vzniká jedinečná možnost porovnávat jednotlivé druhy a hledat rozdíly ve výšce, zbarvení či pruzích, které například u horské zebry nevedou pod břichem a nejsou na ocase.
Park je velmi členitý a skalnatý, s několika náhorními plošinami. Ty poskytují domov i řadě jiných sudokopytníků, pštrosům, kapským veverkám i plachým šakalům čabrakovým. Vzhledem k tomu, že zde kromě geparda nežijí jiné kočkovité šelmy, je park pro návštěvníky i zvířecí obyvatele vcelku bezpečný, a proto nabízí i aktivity jako jízda na koni či pěší túry. K ubytování slouží jediný kemp, který má veškeré potřebné vybavení a v posledních letech i tlupu všetečných kočkodanů.
Díky všemu výše zmíněnému jsme se do Mountain Zebra National park těšili, a těšení nám umožnilo přežít cestu po dlouhých, rovných a rozpálených silnicích této oblasti. Vzduch se třásl nejen nad silnicí, ale i nad horizontem sluncem spálených pastvin. Ještě několik plotů a už se na nás směje černoch u hlavní brány. Hned za ní nás vítá buvolec stepní, někdy označovaný jako káma. V trávě se mihne několik malých stínů, ty ale hned zmizí. Zastavíme auto a začneme dalekohledy prohlížet směr, který naznačoval pohyb a za chvíli se nám podaří objevit několik veverek kapských. To už naše auto stoupá do velmi prudkého kopce a před námi se rozevírá rozlehlá pláň s prvními zebrami a pakoni. Vzápětí nás spláchne rychlá africká bouře se salvou hromů a blesků. Přes mírně rozvodněné brody se přesouváme do kempu a stavíme stany. Bouře vyčistila vzduch a příjemná noční teplota, nenapodobitelná africká obloha plná hvězd a láhev kapského vína, to vše vytvořilo báječnou atmosféru.
Ráno jsme vstali velmi brzy, abychom s otevřením brány vyrazili do terénu. Nejeli jsme ani pár minut a naskytla se nám podívaná na hodující šakaly. Celkem početná skupinka hodovala na kostře pakoně a naše přítomnost je zprvu nijak nevyvedla z míry. U nedalekého napajedla, ke kterému se ze všech stran stahovaly skupinky zvířat, se ve stínu stromu něco pohnulo. Nebylo vůbec snadné rozpoznat mladého geparda ve vysoké trávě, ale nebylo pochyb. Byl to on. Štěstí dnes stálo na naší straně a od rána nám do cesty kupilo zážitek za zážitkem. Ne každý zážitek byl ale pozitivní. O pár hodin později jsme se stali svědky, jak auto jedoucí v protisměru doslova vylétlo ze silnice a převrátilo se přes kabinu. Členy naší výpravy byli i dva profesionální záchranáři a tak zatímco část posádky volala rangery, druhá poskytovala první pomoc a stabilizovala polohu. Následky nebyly naštěstí tak vážné, jak to zprvu vypadalo, ale náš rychlý zásah nám vynesl přízeň místních strážců, a proto nám bylo povoleno zůstat v prostoru parku o něco déle, než je běžně povoleno. Čas kolem stmívání nám tak přinesl krásné scenérie divočiny, která se připravuje na další noc. Scenérie, které by nám byly jinak utajeny. Když jsme se po setmění vraceli do kempu, věděli jsme, že tento park jsme si užili plnými doušky. Ráno, cestou k bráně, jsme se stavili ještě u našeho napajedla a o pár hodin později jsme už polykali prach silnice směrem na Port Elizabeth. Park horských zeber ale zůstal silně zapsán v paměti.
